Proč mají české čínské restaurace zvláštní názvy jídel?

Navští­vi­li jste někdy čes­kou čín­skou restau­ra­ci a v jídel­ním líst­ku nara­zi­li na záhad­ná slo­va jako šuej-ču-žou, kung-pao, čao-fan nebo ku-lu-žou? Nejste sami – vět­ši­na lidí netu­ší, co tyto názvy zna­me­na­jí ani odkud se vza­ly. Při­tom za kaž­dým z nich sto­jí zají­ma­vý pří­běh o jazy­ce, his­to­rii a o tom, jak se čín­ská kuchy­ně dosta­la do čes­kých měst.

Rychlá odpověď

Zvlášt­ní názvy jídel v čes­kých „čínách” vznik­ly hlav­ně jako star­ší čes­ké fone­tic­ké pře­pi­sy čín­ských názvů – psa­né „pod­le ucha”. Dnes je mezi­ná­rod­ním stan­dar­dem pchin-jin (piny­in), ale v menu restau­ra­cí dodnes pře­ží­va­jí star­ší nebo počeš­tě­né vari­an­ty, kte­ré se v Čes­ku zabyd­le­ly a sta­ly se sou­čás­tí kuli­nár­ní kul­tu­ry.

Jak vznikly české názvy čínských jídel?

Čín­šti­na se zapi­su­je zna­ky, napří­klad: 水煮肉, 宫保鸡丁, 炒饭. Aby bylo mož­né čín­ská slo­va zapi­so­vat latin­kou, pou­ží­va­jí se sys­témy pře­pi­su výslov­nos­ti – tak­zva­né roma­ni­za­ce. A prá­vě tady začí­ná pří­běh těch podi­vu­hod­ných slov z jídel­ních líst­ků.

Co je pchin-jin (pinyin)?

Pchin-jin (piny­in) je ofi­ci­ál­ní sys­tém roma­ni­za­ce stan­dard­ní čín­šti­ny a mezi­ná­rod­ní stan­dard pou­ží­va­ný pro jed­not­ný pře­pis názvů a výslov­nos­ti. Vzni­kl v 50. letech 20. sto­le­tí a dnes ho najde­te na všech mezi­ná­rod­ních mapách, ve slov­ní­cích i v moder­ních jídel­ních líst­cích.

Pří­kla­dy v piny­i­nu:

• 宫保鸡丁 → Gōn­gbǎo jīdīng
• 炒饭 → chǎo­fàn
• 水煮肉 → shuǐ zhǔ ròu

Proč se v českých restauracích pinyin nepoužíval?

V čes­kém pro­stře­dí exis­tu­je tra­di­ce čes­ké tran­skrip­ce, kte­rá má usnad­nit výslov­nost čes­kým čte­ná­řům. Navíc se his­to­ric­ky pou­ží­va­ly i jiné sys­témy roma­ni­za­ce – napří­klad Wade–Giles – kte­ré se v růz­ných zemích pro­sa­zo­va­ly dřív, než piny­in pře­vlá­dl glo­bál­ně.

Výsle­dek? Mno­ho restau­ra­cí psa­lo názvy jed­no­du­še „pod­le ucha” – aby šly snad­no pře­číst a vyslo­vit. Zákaz­ník si mohl bez pro­blé­mů objed­nat, i když o čín­šti­ně nevě­děl vůbec nic.

Co znamenají nejznámější názvy z českých jídelních lístků?

Kung-pao – pálivá klasika

Kung-pao odpo­ví­dá jídlu 宫保鸡丁 (Gōn­gbǎo jīdīng) – kla­sic­ké­mu seču­án­ské­mu pokr­mu s kuře­cím masem, ara­ší­dy a suše­ný­mi chil­li paprič­ka­mi. Název odka­zu­je na čest­ný titul „Gōn­gbǎo” (宫保), kte­rý nosil čín­ský úřed­ník Dīng Bǎoz­hēn, jemuž je pokrm při­čí­tán.

Šuej-ču-žou – vařené maso, které není nudné

V čín­šti­ně exis­tu­je název 水煮肉 (shuǐ zhǔ ròu), v čes­ké tran­skrip­ci uvá­dě­ný jako šuej-ču-žou. Doslov­ný pře­klad zní „ve vodě vaře­né maso” – což zní mož­ná fád­ně, ale ve sku­teč­nos­ti jde o inten­ziv­ně koře­ně­ný seču­án­ský pokrm pla­va­jí­cí v aro­ma­tic­kém ole­ji plném chil­li a čín­ské­ho pepře. Pod růz­ný­mi počeš­tě­ný­mi názvy ovšem čes­ké restau­ra­ce čas­to nabí­ze­ly vel­mi odliš­né pokr­my.

Čao-fan – smažená rýže

炒饭 (chǎo­fàn) doslo­va zna­me­ná „sma­že­ná rýže” a pat­ří k nej­roz­ší­ře­něj­ším čín­ským jídlům vůbec. V čes­kých restau­ra­cích se z ní sta­la základ­ní pří­lo­ha i samo­stat­né jíd­lo – a název „čao-fan” se nato­lik vžil, že ho dnes zná sko­ro kaž­dý, kdo kdy navští­vil čes­kou „čínu”.

Ku-lu-žou – sladkokyselá záhada

Nej­čas­tě­ji se uvá­dí spo­ji­tost se slad­ko­ky­se­lým masem 咕噜肉 (gūlūròu), oblí­be­ným kan­ton­ským pokr­mem. Prá­vě kan­ton­ský původ vysvět­lu­je, proč se název liší od toho, co bys­te čeka­li pod­le stan­dard­ní man­darín­šti­ny.

Proč se názvy liší od dnešní čínštiny? (3 hlavní důvody)

1) Restaurace používaly různé přepisy

Kro­mě piny­i­nu exis­tu­je více tran­skripč­ních tra­dic – čes­ká tran­skrip­ce, star­ší ang­lic­ké sys­témy jako Wade–Giles – a v pra­xi se to dlou­ho mícha­lo. Kaž­dá restau­ra­ce si zkrát­ka zvo­li­la vlast­ní ces­tu.

2) Různé dialekty a regionální výslovnost

Piny­in zachy­cu­je stan­dard­ní man­darín­šti­nu, ale někte­ré názvy, kte­ré zdo­mác­ně­ly v zahra­ni­čí, pochá­ze­jí his­to­ric­ky z již­ních oblas­tí – typic­ky z kan­ton­šti­ny. Dob­ře je to vidět tře­ba u ang­lic­ké­ho „chow mein”, kte­ré vychá­zí z kan­ton­ské­ho pře­pi­su, ne z man­darín­šti­ny.

3) Snaha, aby to Čech přečetl

Počeš­tě­ná podo­ba čas­to vznik­la pros­tě pro­to, aby host neměl pro­blém název vyslo­vit – a aby vypa­dal „jako slo­vo” v češ­ti­ně. Je to prag­ma­tic­ký jazy­ko­vý kom­pro­mis, kte­rý fun­go­val po dese­ti­le­tí.

Jsou tyto názvy špatně?

Vůbec ne. Jsou to zaži­té názvy a kus his­to­rie čes­kých „čín”. Nesou v sobě sto­pu doby, kdy se čín­ská kuchy­ně tepr­ve zabyd­lo­va­la v Čes­ku a muse­la si najít ces­tu k zákaz­ní­kům bez Goo­gle Pře­kla­da­če a You­Tu­be videí o výslov­nos­ti.
Dnes se ale v moder­něj­ších pod­ni­cích čas­tě­ji setká­te s piny­i­nem – pro­to­že je stan­dar­di­zo­va­ný a mezi­ná­rod­ně sro­zu­mi­tel­ný.

FAQ

Co znamená „kung-pao”?

V piny­i­nu Gōn­gbǎo jīdīng, zna­ky 宫保鸡丁 – kla­sic­ké seču­án­ské jíd­lo s kuře­cím masem, ara­ší­dy a chil­li.

Co je „čao-fan”?

V piny­i­nu chǎo­fàn, zna­ky 炒饭 – doslo­va „sma­že­ná rýže”.

Co je „šuej-ču-žou”?

Sou­vi­sí s názvem 水煮肉 (shuǐ zhǔ ròu), doslo­va „ve vodě vaře­né maso”; v čes­ké tran­skrip­ci se uvá­dí i šuej-ču-žou.

Proč se používá pinyin?

Pro­to­že pchin-jin (piny­in) je ofi­ci­ál­ní roma­ni­za­ce stan­dard­ní čín­šti­ny a mezi­ná­rod­ní stan­dard – sro­zu­mi­tel­ný kde­ko­liv na svě­tě.

Zajímavost na závěr

Mno­ho jídel v čes­kých „čínách” se může lišit od auten­tic­kých ver­zí, ale názvy čas­to oprav­du vychá­ze­jí z reál­ných čín­ských jídel – jen se během let „pře­psa­ly do češ­ti­ny”. A prá­vě pro­to ved­le piny­i­nu pořád pře­ží­va­jí „legen­dár­ní” názvy jako kung-pao, čao-fan nebo šuej-ču-žou. Jsou to slo­va, kte­rá mají svůj pří­běh – a ten sto­jí za to znát.